Dokumentace zahrad cisterciáckého kláštera v Oseku

14. října 2024

V polovině roku 2024 došlo k dokončení dokumentace východních zahrad cisterciáckého kláštera v Oseku u Duchcova. Podoba těchto zahrad je spojena s barokní přestavbou areálu, ktrý svěřil opat Littwerig staviteli Octaviu Broggiovi. Východní část zahrad sloužila nejen hospodářským účelům, ale též k reprezentaci, jak dokládá řada plastik, fontán a bazénků. Došlo ke geodetickému zaměření celých východních zahrad, podrobnému zaměření objektů bývalé oranžerie a mlýna, a také k dokumentaci a tvorbě 3D modelů některých vybraných drobných objektů nacházejících se v prostranství mezi prelaturou a sallou terrenou.

• 3D model maskaron (.pdf, 24 MB)

Co se stalo v Krásném Lese u Petrovic v létě roku 1790?

8. října 2024

Krov valbové střechy kostela Nanebevzetí Panny Marie v Krásném Lese u Petrovic vynáší paralelní stojatá stolice. Severní stojka druhé vazby nad lodí nese dataci 1790, která je provedena černou barvou. Také se vám nechce věřit tak staré dataci stojaté stolice na hřebeni Krušných hor, kde se tento typ krovu běžně objevuje až o půl století později? Dendrochronologická analýza vzorků dřeva, provedená ing. Tomášem Kynclem z DendroLab Brno však tuto dataci právě potvrdila. Určila skácení smrkového dřeva na stavbu krovu na léto 1790. Barva, kterou je stojka krovu popsána, může pocházet z nátěru šindelové střešní krytiny, která byla v té době konzervována, stejně jako další exteriérové dřevěné prvky, sazovou barvou. Řadu otázek však vzbuzuje skácení dřeva v létě. Konstrukční dřevo se běžně kácelo v zimně, mimo vegetační období. To mu zajišťovalo nejlepší konstrukční vlastnosti. Proč tomu tak v Krásném Lese nebylo? Proč stavitel Michl Rehne se stavbou krovu tak spěchal? Vždyť kostel byl vysvěcen až v roce 1795. Nabízí se lákavá hypotéza, že stávající kostel je v hmotě pozůstatkem kostela staršího, zničeného v roce 1790 požárem. Snad nám odpověď přinese archivní rešerše a hloubkový průzkum zdiva v interiéru stavby.
Kamil Podroužek

Přednáška Mgr. Martina Baruse a PhDr. Kamila Podroužka, Ph.D. o stavebním vývoji kostela sv. Petra a Pavla v Oseku

21. září 2024

V sobotu 21. 9. 2014 se uskutečnilo v kostele sv. Petra a Pavla v Oseku u Duchcova druhé česko-německé setkání historiků nad Fiedlerovou knihou. Na programu byly tentokrát dvě přednášky, a to přednáška Jiřího Wolfa o fenoménu tzv. Tisíciletého dubu v Oseku, a přednáška Mgr. Martina Baruse a PhDr. Kamila Podroužka, Ph.D. o pozdně barokním kostelu sv. Petra a Pavla v Oseku od architekta Jakuba Schwarze. Posluchačům tak bylo přiblíženo místo, kde se přímo nacházeli, a byly jim představeny zajímavé objevy učiněné díky průzkumům a dokumentaci kostela při realizaci projektu Finis Confessionis. Zájem vzbudil mimo jiné nález románského kvádříkového zdiva ve věži kostela i reinterpretace soch světců a bočních oltářů z jeho mobiliárního fondu.

Výzdoba barokní kaple Nejsvětější Trojice v Chlumci

19. září 2024

V průběhu detailní fotodokumentace interiérové malířské výzdoby barokní kaple Nejsvětější Trojice v Chlumci na vrchu Horka se podařilo na jednom z malovaných výjevů objevit dosud neznámou signaturu: Joa(n): Jaco(b)/Steuens de/ Stainfels/ Prag:/ Pinxit
Jedná se o signaturu tou dobou dominantního barokního pražského malíře výpravných klenebních ikonologických cyklů Jana Jakuba Stevense ze Steinfelsu, který svými cykly nástěnných maleb od roku 1695 vyzdobil vedle pražského kostela sv. Voršily řadu klášterních, především cisterciáckých kostelů (Waldsassen, Sedlec, Osek, Břevnov). Signatura tak umožnila objevit další dosud neznámé, byť částečně později přemalované rané dílo tohoto umělce, přispívající ke zvýšení významu zmíněné kaple, jejíž architektura byla již dříve připsána J. Matheyovi.

Dokumentace významných architektonických prvků kostela sv. Mikuláše v Petrovicích

6. září 2024

Aktuálně dochází k dokumentaci vybraných architektonických prvků dochovaných v kostele sv. Mikuláše v Petrovicích. Pozdně barokní kostel na česko-saské hranici vznikl na konci 19. století. V roce 1988 byl však značně poničen vlivem propadu střešní krytiny. Kostel dostal novou krytinu až v roce 2015, a během skoro 30 let bez zastřešení tak přišel o řadu architektonických detailů. Zanikla tak například celá kruchta, po které se dochovaly jen nosné pilíře, a některé kamenné prvky, které jsou aktuálně deponovány v prostoru sakristie a tvoří tak i část vystavovaných předmětů místního muzea, které v kostele vzniklo.
Některé prvky, které dokládají stavební vývoj, vlivem zatékání a opadání omítek, naopak vynikly a znovu se objevily. Tak je tomu například i u původního vstupu na kazatelnu. Kazatelna stála původně napravo od vítězného oblouku, a vstup na ní byl zajištěn z prostoru sakristie. Kazatelna ale byla zrušena a vstupní prostor zazděn v 19. století. Kazatelna byla nově vybudována na protější straně od kněžiště, a vstup na ní byl zajištěn přímo z prostoru lodi.