Aktuality
Aktuální informace k projektu
Kalvárie v Bohosudově a vyvolávání duchů roku 1915
9. června 2025
Místa jako jsou Kalvárie na osamocených vršcích mimo intravilán obcí působila a působí magicky. Přitahovala tak nejenom zbožné poutníky a duše prahnoucí po rozjímání. Ale také různé živly s nečistými úmysly.
Jedné červencové noci roku 1915 se bohosudovská Kalvárie stala kulisou k duchařskému výjevu. Po desáté večerní hodině se zde sešly tři ženy – Anna Seyfriedová (*1874) z Krupky jako „médium“, které hovoří s duchy, její kamarádka a komplic Franzisca von Zdunowsky (*1854 v Gdaňsku) a jejich oběť, důvěřivá Aloisia D. z Trmic. Co se odehrálo? Dvě podvodnice využily zoufalství a bolest ženy, jež přišla na frontě o manžela a vylákaly z ní peníze, pod záminkou, že Anna S. umí vyvolat ducha padlého manžela. Jak se píše v novinovém článku „Nekromantka před soudem“ informujícím o případu: „Když obě dorazily do Krupky, řekla Anna S. Aloisii D., že jako spiritistka dokáže mluvit s duchy, jen že jí za tím účelem musí předat obnos 90 korun. Protože Aloisia D. měla u sebe právě jen 90 korun, dala je S. s touto částkou spokojené. Poté požádala obě ženy, aby s ní šly do Bohosudova na Kalvarijní vrch, ale aby tam nepromluvily ani slovo. Bylo asi deset hodin večer v červenci 1915, když všechny tři dorazily na křižovatku poblíž Kalvárie. Zde Anna S. položila před Aloisií D. pytel, ve kterém měla peníze, pak se s oběma postavila o několik kroků dál a požádala je, aby mlčely. Po chvíli se ozvaly kroky a spatřena byla vysoká postava oděná v šedém, která se přiblížila k místu, kde ležely peníze, vzala je i s váčkem a rychle zase zmizela. Po této události se všechny tři vrátily domů a Anna S. řekla Aloisii D., že peníze dostane zpět. Když Aloisia D. později žádala o vrácení peněz, Anna S. ji balamutila a odkazovala na jindy.“ Podobným modem operandi připravila Anna S. nejméně o 4000 korun celou řadu nebohých žen, za což si, po dopadení, vysloužila dva roky těžkého žaláře. Její koplic Franziska von Zdunowsky dostala dvouměsíční trest v lehčí káznici a propadnutí šlechtického titulu.
Dokumentace kaple sv. Huberta v obci Mstišov
20. dubna 2025
Aktuálně je dokumentační sekcí projektu zaměřována pozornost na kapli sv. Huberta v Mstišově u Dubí. Kaple byla vystavěna v roce 1707 architektem Christianem Laglerem, který byl i v tomto případě ve službách Clary-Aldrigenů. Orientovaná kaple má obdélný půdorys se segmentovým závěrem, hlavní průčelí má stupňovitý štít a v nikách jsou umístěné pískovcové sochy sv. Huberta s jelenem, sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého. V interiéru, který je zaklenut plackou, upoutává pozornost hlavně oltář sv. Huberta. V rámci dokumentace byl objekt stavebně zaměřen, byla provedena podrobná fotografická dokumentace, odebrána profilace a u jednotlivých významných stavebních prvků je aktuálně prováděna inventarizace.
Inventarizace prvků dokládající stavební vývoj kaple Nejsvětější Trojice v Chlumci
15. března 2025
V březnu došlo k dokončení inventarizace vybraných prvků kaple Nejsvětější Trojice, která se nachází na vrchu Horka na východním okraji města Chlumec. Kapli nechal v letech 1690-1691 postavit Jan František hrabě Krakovský z Kolovrat, a jejím autorem je s největší pravděpodobností Jan Baptista Mathey. Pro dokumentaci byly vybrány významné prvky kaple, která je vybudována na symbolickém půdorysu rovnostranného trojúhelníku, a kde číslo tři je v různých násobcích a kombinacích přítomné v celé stavbě, čímž neustále připomíná Nejsvětější Trojici, které je kaple zasvěcena. Inventarizace prvků (jako např. portál, okenní ostění, lucerna, korunní římsa, nebo z interiéru podlaha a sakrárium) potvrdila hypotézu, že od výstavby nedošlo k výraznějším stavebním zásahům do hmoty stavby, a kaple tak je do dnešní doby jedním z příkladů Matheyovy raně barokní tvorby, která je považována za předzvěst příchodu vrcholného baroka.
Barokní historismus v kostele sv. Kateřiny v Oseku
16. prosince 2024
Podle Josefa Macka (800 let kláštera, s. 67) byla v roce 1693 stavěna v areálu oseckého kláštera nová sýpka, mlýn - krupník, pivovar a kanceláře. Z pohledového plánu z roku 1738 je zřejmé, že se jednalo o novostavbu celého východního hospodářského křídla konventu, od prelatury, až ke kostelu sv. Kateřiny. Kostela se stavební zásah výrazně nedotkl, neboť ten, a také v jeho těsném jižním sousedství nacházející se špitál, nechal již v roce 1663 renovovat opat Laurentius Scipio (800 let, s. 66). Oprava kostela se protáhla až do roku 1673, jak dokládá dendrochronologická analýza, která datuje skácení dřeva krovu do zimy 1672/73 (T. Kyncl, NZ 138/2023). Z roku 1693 ovšem pocházel přímý boční vstup z hospodářských budov a úředního domu (Ambthaus) do kostelní lodi. Ten byl posléze opět zrušen. Současně se zrušením vstupu z konventu a s vybudováním kaple sv. Eustacha, která byla vložena do jeho hluboké niky, byla vystavěna také sakristie kostela, navazující na jižní stranu jeho presbytáře. Ta je zaklenuta lunetovou klenbou, typickou pro realizace Octavia Broggia. Přístavba sakristie zrušila i některá okna ve východním průčelí hospodářského křídla, vystavěného v roce 1693. Posledně jmenované stavební změny spojujeme s celkovou přestavbou kostela v letech 1712-1713, která prodloužila loď o vtaženou předsíň s varhanní kruchtou a dala vzniknout i novému dynamizujícímu severnímu průčelí s hlavním vstupem, inspirovanému v tehdy módním tvarosloví římských bezvěžových kostelů.
Z této přestavby, potvrzené dendrodaty stávajícího krovu (T. Kyncl, NZ 138/2023), pochází tedy i ostění východního okna s hrotitým obloukem v presbytáři kostela, profilované úzkou páskou. To znamená, že nejen Santini-Aichel, ale i Octavio Broggio dokázal pracovat v gotizujícím barokním tvarosloví. Což ostatně následně prokázal i při obnově augustiniánského kláštera v Roudnici nad Labem. Okna lodi kostela sv. Kateřiny v Oseku vyhotovil v moderním barokním tvarosloví, jediné okno v presbytáři udělal "ve starém stylu" hrotitého gotického oblouku. I v tomto případě se mohlo jednat přímo o přání objednavatele, opata Benedikta Littweriga, který považoval za důležité zdůraznit také ve stavebním projevu historickou kontinuitu oseckého areálu.
Kamil Podroužek a Michal Cihla
Dokumentace kostela sv. Barbory v Hrobě
24. října 2024
V rámci inventarizačního výjezdu ve čtvrtek 24.10.2024 se dokumentátorům Mgr. Davidovi Šťastnému, Mgr. Davidovi Skalickému, PhDr. Kamilovi Podroužkovi Ph.D. a Bc. Otovi Weberovi podařilo odhalit další stavební fáze kostela sv. Barbory, který v 19. století prošel výraznou přestavbou. Základem stávajícího kostela, který je poprvé připomínán v roce 1282, kdy se hornické městečko Hrob stalo součástí majetků oseckého kláštera, je štíhlá gotická loď téměř čtvercového půdorysu, na kterou navázal na východní straně mladší pozdně gotický pětiboký odsazený presbytář. Ten byl spolu se snížením plochého stropu lodi v pozdní renesanci zaklenut síťovou klenbou s iluzivními maltovými žebry. V letech 1595-1602 byla z iniciativy arcibiskupa Zbyňka Berky z Dubé loď kostela prodloužena k západu na stávající rozměry a zaklenuta valenou hřebínkovou klenbou se styčnými výsečemi. Nejmladším stavebním prvkem interiéru je zděný klasicistní kůr, vynášený vtaženou předsíní zaklenutou nízkými plackovými klenbami opřenými do stlačených pasů. Stávající výraz průčelí pochází stejně jako většina uměleckořemeslných prvků kostela z jeho historizující stavební úpravy v roce 1874.
