Stavebně-historická dokumentace kostela sv. Barbory v Hrobě

7. července 2026

V rámci výzkumných aktivit projektu byla v uplynulých měsících dokončena dokumentace kostela sv. Barbory v Hrobě. Provedený průzkum detailně potvrdil a zpřesnil složitý stavební vývoj tohoto sakrálního objektu, v jehož hmotě zůstávají dodnes identifikovatelné relikty původní pozdně gotické svatyně z druhé poloviny 15. století.
Jedním z důležitých mezníků v dějinách stavby představoval úder blesku ve druhé polovině 16. století, který si vyžádal rozsáhlejší obnovu a modernizaci chrámového prostoru. Došlo k zaklenutí hlavní lodi podepřené přízedními pilíři a nad vstupem byla vztyčena dřevěná zvonice. Tyto úpravy odrážejí soudobou snahu o zvýšení reprezentativnosti interiéru v intencích tehdejších architektonických trendů. Dokumentace rovněž zachytila dílčí stavební úpravy z průběhu 17. a 18. století.
Zásadní proměnou prošel areál v letech 1861–1862 během radikální novorománské přestavby. V jejím rámci byla loď kostela prodloužena o dvě klenební pole k západu, byla vystavěna nová věž a vnější plášť získal ucelený historizující výraz charakteristický lizénovými rámci, obloučkovým vlysem a pravidelným rytmem novorománských okenních otvorů. Získané poznatky představují další významný díl k poznání proměn sakrální architektury a duchovní kultury v podkrušnohorském regionu.

Nález v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Krupce

12. května 2026

V průběhu dokumentace výzdoby interiéru kostela Nanebevzetí Panny Marie v Krupce byl uvnitř skříně na kůru objeven nalepený list papíru s kurentním textem, zavazujícím dle testamentu děčínského prvoděkana P. Michaela Leopolda Kocha († 1710) z r. 1708 k tomu, aby zde za něj byla po smrti odsloužena každoroční zádušní mše sv. dne 1. srpna za spoluúčasti zdejší konfraternity hudebníků, mj. s pozouny a smutečními trumpetami (vč. finanční gáže). Jde o velmi cenný doklad o dobové barokní smuteční hudbě a hudebním dění na zdejším kůru.

Mariánský atlas jako zdroj badatelských informací

18. března 2026

Pro studium náboženských poměrů v oblasti východního Krušnohoří a Podkrušnohoří je možné využít řadu starých publikací a článků. Jednou z nejzajímavějších knih je v tomto ohledu kniha z roku 1717 v originále nazvaná Marianischer Atlas, oder Beschreibung der Marianischen Gnaden-Bilder durch die gantze Christen-Welt. Jedná se o zkrácený překlad latinského spisku Atlas marianus, vydaného v druhé polovině 50. let 17. století Wilhelmem Gumppenbergem. Autorem překladu byl hrobský rodák Augustin Sartorius (1663-1723), který v roce 1684 vstoupil do cisterciáckého kláštera v Oseku a později působil jako duchovní správce poutního místa v Mariánských Radčicích. Původní text Gumpppenbergova atlasu zásadním způsobem rozšířil o bohemikální reálie a věnoval zvýšenou pozornost mariánským poutním místům podkrušnohorské oblasti – Bohosudovu, Mariánským Radčicích, Hornímu Jiřetínu, Zahražanům u Mostu, Chomutovu, Květnovu, Údlicím, Březnu u Chomutova a Vilémovu. Kniha je dnes čtenářům dostupná v otevřených zdrojích.

Prostorový model kostela sv. Josefa v Nakléřově

24. ledna 2026

V rámci projektu Finis Confessionis jsou zkoumány také dva kostely, které zanikly v minulém století – jedná se o kostel sv. Josefa v Nakléřově a kostel sv. Havla v Habarticích. Z dostupných archivních materiálů (zejména plánové a obrazové dokumentace) byl v posledních měsících k vytvoření prostorového modelu kostela v Nakléřově.
Kostel sv. Josefa v Nakléřově byl vybudován v letech 1679–1683 na místě starší dřevěné sakrální stavby. Architektonicky se jednalo o jednolodní objekt s půlkruhově zakončeným presbytářem, k němuž přiléhaly dva boční patrové přístavky s oratořemi. Hlavní průčelí bylo členěno volutovým štítem, přičemž loď osvětlovaly půlkruhově zaklenuté okenní otvory. Interiér lodi doplňovala dřevěná kruchta nesená litinovými sloupky. V roce 1805 byla k objektu přistavěna věž. Po roce 1945 se kostel ocitl v uzavřeném vojenském pásmu, což vedlo k jeho postupné degradaci. Destrukce byla dokončena odstřelem v dubnu 1975 v rámci plánované, avšak nerealizované výstavby pomníku Rudé armády.

Provenienční analýza stavebního kamene kláštera v Oseku

13. listopadu 2025

Ve čtvrtek 16.10.2025 se podařilo severně od Oseka objevit poslední z dosud nenalezených lomů stavebního kamene cisterciáckého kláštera. Již téměř třičtvrtě roku se Jiří Adamovič z Geologického ústavu AV ČR a Kamil Podroužek z CDDKD FF UJEP snaží ztotožnit materiál pískovcových stavebních prvků z jednotlivých stavebních fází kláštera s nalezenými lomovými dobývkami. Provenienční analýzu kamene usnadňuje fakt, že pro různá období byl využíván kámen různých kvalit. V románském období byl využíván nejtvrdší silicifikovaný pískovec, v gotice a v renesanci také poměrně tvrdý silicifikovaný slídnatý pískovec, v období vrcholného baroka naopak měkký stejnorodý střednězrnný pískovec. Právě tento pískovec, hojně využívaný kolem roku 1740 při stavbách altánů, schodišť, teras a vyhlídek v zámeckých zahradách cisterciáckého kláštera, nebyl v blízkém, ani vzdálenějším okolí Oseka k nalezení. To vedlo odborníky v minulých letech k přesvědčení, že jeho ložisko mohlo být zcela vytěženo při dobývání hnědého uhlí. Teprve nyní se také díky spolupráci s Miroslavem Radoněm, geologem a paleontologem Regionálního muzea v Teplicích, podařilo necelý kilometr severně od kláštera pozůstatky zasucených barokních těžeb objevit. S napětím tedy očekáváme, jaké výsledky porovnání vzorků zdiva z jednotlivých stavebních fází kláštera se vzorky pískovců ze starých těžeb a dobývek přinesou. Podaří se zadatovat jednotlivé staré lomy a určit odkud pochází nejstarší stavební materiál kláštera? Prokáže se tak smysluplnost mezioborové spolupráce v přírodních a humanitních vědách? Uvidíme.